Jak připravit prezentaci pro lidi s různými způsoby myšlení

Na této stránce

TL;DR: Různé způsoby myšlení nevyžadují samostatné prezentace pro „vizuální“ a „auditivní typy“. Obvykle vyžadují odpovědi na různé otázky – týkající se peněz, rizik, realizace a dopadu na lidi. Začněte rozhodnutím, které mají posluchači učinit, a teprve potom ukažte jeho zdůvodnění. Jedna hlavní myšlenka na snímku, přehledná data a možnost klást otázky pomáhají víc než psychologické nálepky. Po schůzce ověřte, zda všichni chápou dohodnuté závěry stejně.

  • Nenavrhujte materiály podle domnělého „stylu učení“ účastníků.
  • Oddělte závěr od dat, která ho zdůvodňují.
  • Připravte odpovědi na různé otázky k téže tezi, místo abyste každému předkládali jinou verzi pravdy.
  • Na závěr potvrďte rozhodnutí, osoby odpovědné za úkoly a termíny.

Jak Empatyzer pomáhá připravit prezentaci na obtížnou schůzku?

Em pomáhá zformulovat nejdůležitější myšlenku a nacvičit si otázky lidí, kteří se na projekt dívají z různých perspektiv. Prezentující tak nemusí hádat, kdo je „jaký typ“.

Funkce, které vám v tom pomohou:

  • Rozhovor s Em o sobě: Sestavení krátkého úvodu a příprava odpovědí na námitky.
  • Rozhovor s Em o konkrétní osobě: Přizpůsobení tónu a míry podrobností tomu, co je známo o dosavadní spolupráci.
  • Personalizované mikrolekce: Nácvik vysvětlování složitých věcí a vedení diskuse.

Různé otázky posluchačů nejsou „styly učení“

Finanční ředitel chce vědět, kolik projekt stojí. Vedoucí provozu se ptá, kdo zajistí personální obsazení, a zástupce HR přemýšlí, jak lidé na změnu zareagují. Tyto otázky nedokazují, že existují tři odlišné způsoby vstřebávání informací. Vyplývají z odpovědnosti, znalostí a rozhodnutí, které bude muset každý z nich učinit. Pashler a spoluautoři v přehledu výzkumů z roku 2008 nenašli solidní opodstatnění pro oblíbenou praxi přizpůsobovat výuku pevným kategoriím jako „vizuální typ“ nebo „auditivní typ“. Studie se týká vzdělávání, ne každé firemní prezentace, dobře ale zdůvodňuje opatrnost vůči podobným nálepkám. Místo hádání kognitivního stylu posluchače se před schůzkou zeptejte: „Podle čeho budeš tento návrh posuzovat?“ Jediná odpověď vám může pomoci lépe zvolit příklady, data a otázky mnohem víc než jakýkoli test preferencí.

Proč přeplněné snímky ztěžují rozhovor

Vidíte snímek s dvaceti body, tabulkou a třemi grafy. Prezentující zároveň čte text a komentuje čísla. I člověk, který téma výborně zná, se musí rozhodnout, na co se soustředit. Výzkumy učení z multimediálních materiálů, které popsal mimo jiné Richard Mayer, ukazují na význam výběru informací, logického členění obsahu a vyhýbání se prvkům, které odvádějí pozornost od podstaty sdělení. Nejde o recept na každý snímek pro vedení; zásady pocházejí převážně z výzkumu ve vzdělávání. Jejich praktické využití je však jednoduché: do nadpisu napište závěr, pod něj uveďte data, která ho zdůvodňují, a podrobnosti nechte tam, kde se k nim posluchači mohou vrátit. Místo „Analýza zpoždění“ je lepší „Dvě třetiny zpoždění vznikají ve fázi schvalování změn“, pokud to číslo skutečně vyplývá z dat. Grafika by měla něco vysvětlovat, ne jen vyplňovat volné místo.

Prvních pět snímků by mělo vést k rozhodnutí

Představte si prezentaci pro vedení o posunutí termínu implementace. První snímek ukazuje problém: testy odhalily chybu, která může zasáhnout zákazníky. Druhý uvádí doporučení: posunutí o tři týdny. Třetí obsahuje důkaz, tedy výsledky testů a rozsah rizika. Čtvrtý ukazuje reálné alternativy: omezený start nebo dodatečné zdroje, včetně nákladů a důsledků. Pátý říká, jaké rozhodnutí je potřeba: kdo ho učiní a do kdy je nutné spustit nový plán. Nejde o sadu pěti snímků, jejíž účinnost byla experimentálně prokázána, ale o užitečnou strukturu rozhovoru, který má vést k rozhodnutí. Pomáhá vyhnout se častému omylu: prezentující dvacet minut popisuje historii projektu a nejdůležitější závěr zazní těsně před koncem. Pokud jde o jiný typ rozhodnutí, změňte uspořádání. U školení bezpečnosti mohou být nejdůležitější praktické kroky a ukázka, u sporné investice předpoklady a alternativy. Struktura slouží cíli, ne naopak.

Náklady, riziko a lidé: tři pohledy na jednu tezi

Nepřipravujte tři protichůdné verze výkladu jen proto, abyste každému řekli, co chce slyšet. Pokud doporučujete nový systém zákaznického servisu, společné východisko může znít: „Zkrátíme dobu odezvy, ale první dva měsíce bude tým víc vytížený.“ Finanční ředitel dostane přechodné náklady a způsob jejich výpočtu. Manažer zákaznického servisu se seznámí s plánem front, zastupování a školení. HR dostane otázky týkající se přetížení a kritéria pro poskytnutí podpory. Každý slyší tutéž pravdu, ale dostane informace, které potřebuje k rozhodnutí. Vyplatí se předem počítat se třemi obtížnými otázkami: „Co když se to nepodaří?“, „Co musíme přestat dělat?“ a „Jak po měsíci poznáme, že změna funguje?“ Pokud odpověď neznáte, pojmenujte neznámou a dohodněte se, kdo ji ověří. Přirozená otevřenost vůči datům buduje větší důvěryhodnost než snímek plný jistoty, kterou nikdo nedokáže obhájit.

Kdy ukázat tabulku a kdy ji přesunout do přílohy

Velká tabulka bývá potřeba například tehdy, když vedení porovnává pět nabídek s odlišnými podmínkami. Potíž nastává ve chvíli, kdy mají drobná čísla dokazovat tezi, ale nikdo v sále je nedokáže přečíst. Na hlavním snímku ukažte dvě nebo tři hodnoty, které o volbě skutečně rozhodují; úplná data dejte do přílohy nebo do podkladů zaslaných před schůzkou. Dbejte na jednotky, datum, zdroj a na to, zda porovnáváte veličiny za stejných podmínek. Osa grafu nesmí naznačovat dramatický skok, když je skutečný rozdíl malý. Neproměňujte nejistý odhad v částku, která působí, jako by byla spočítaná přesně na zlotý. Pokud chce druhá strana jít víc do hloubky, otevřete podrobnosti, místo abyste zjednodušení hájili. Dobrá prezentace nezakrývá složitost: umožňuje nejdřív pochopit závěr a potom ověřit, na čem stojí.

Po schůzce ověřte porozumění, nejen souhlas

Úsměvy, přikyvování a absence otázek nedokazují, že všichni pochopili totéž. Manažer může schůzku ukončit větou: „Chci si ověřit, že rozhodnutí chápeme stejně. Co se od pondělí změní a co neměníme?“ Místo zjišťování, co si účastníci zapamatovali ze snímků, potvrďte tři věci: rozsah kroků, odpovědnou osobu a datum, kdy se ověří výsledky. Požádejte účastníky, aby upozornili na rozdíly v interpretaci dřív, než se z nich stanou úkoly. Po prezentaci pošlete krátký zápis s rozhodnutím, přijatými předpoklady a body, které zůstávají otevřené. Pokud se rozhovor týkal obtížného kompromisu, je dobré zapsat také, proč byly ostatní varianty zamítnuty. Omezí to pozdější „myslel jsem, že šlo o něco jiného“. Dobře přijatá prezentace pomáhá učinit informované rozhodnutí; nemusí vzbudit obdiv ani chvilkové nadšení.

Účinná prezentace nespočívá v tom, že účastníkům přiřadíte typy mysli. Spočívá ve vytvoření společného porozumění problému, předložení důvěryhodných dat a přípravě odpovědí na otázky, které vyplývají z různých odpovědností. Nejlepším měřítkem kvality není počet pochval po schůzce, ale to, zda účastníci dokážou pojmenovat totéž rozhodnutí a jeho důsledky.

Jak Em pomáhá nacvičit prezentaci před obtížnou schůzkou

Vedoucí projektu musí vedení oznámit, že implementaci nebude možné bezpečně dokončit v dohodnutém termínu. Má třicet snímků a obává se otázek na náklady. Před schůzkou popisuje Em cíl, základní fakta, hranice své rozhodovací pravomoci a možná řešení. Žádá o pomoc se zkrácením úvodu na jedinou větu: „Termín můžeme udržet jen za cenu dalších pohotovostních služeb a rizika pro kvalitu; doporučuji posunutí o tři týdny.“ Potom si nacvičuje reakci na otázku k financím, námitku vedoucího provozu i žádost o alternativu. Em mu pomáhá najít jazyk, který je rozhodný, ale nepředstírá, že neexistují žádné neznámé. Pokud jsou známé komunikační preference konkrétních lidí, lze je zohlednit, aniž by se jim přisuzovaly pevné kognitivní typy. Nakonec si vedoucí projektu ponechává pět hlavních snímků a podrobná data přesouvá do přílohy. Po schůzce se vrací k Em, aby připravil stručné shrnutí rozhodnutí, odpovědných osob a dalších termínů. Produkt pomáhá rozhovor nacvičit, čísla a závěry však musí vycházet ze skutečné analýzy.

Zdroje

  1. Pashler H; McDaniel M; Rohrer D; Bjork R (2008). Learning Styles: Concepts and Evidence. Psychological Science in the Public Interest. https://doi.org/10.1111/j.1539-6053.2009.01038.x 10.1111/j.1539-6053.2009.01038.x
  2. Mayer RE (2009). Multimedia Learning (2nd ed.). Cambridge University Press. https://www.cambridge.org/core/books/multimedia-learning/7A62F072A71289E1E262980CB026A3F9 10.1017/CBO9780511811678
  3. Sweller J; van Merrienboer JJG; Paas F (2019). Cognitive Architecture and Instructional Design: 20 Years Later. Educational Psychology Review. https://doi.org/10.1007/s10648-019-09465-5 10.1007/s10648-019-09465-5
  4. Garner JK; Alley MP (2013). How the Design of Presentation Slides Affects Audience Comprehension: A Case for the Assertion-Evidence Approach. International Journal of Engineering Education. https://pure.psu.edu/en/publications/how-the-design-of-presentation-slides-affects-audience-comprehens/ How the Design of Presentation Slides Affects Audience Comprehension: A Case for the Assertion-Evidence Approach